Island: část 2.

Cesta do Þórsmörk pro nás začíná u vodopádu Seljalandsfoss. Vodopád Seljalandsfoss jsme pocítili na vlastní kůži, dopad vody, která už ve vzduchu působí úžasným dojmem, vytváří mlhu rozlétávající se do okolí. V jeho blízkosti je ještě jeden, velmi zajímavý vodopád zvaný Gljúfrabúi. Je totiž skrytý ve skalní průrvě.

Dost ale vodopádů a pojďme do kopců. Kvůli tomu přichází na řadu dlouho očekávaný offroad autobus, od našeho cíle nás totiž dělí přibližně pět řek a říček.

Hned po příjezdu jsme se do jednoho kopce pustili. Podařilo se nám vyhrabat k rozcestí. Jedna odbočka vedla přes zasněžený svah. Druhá pokračovala dále nahoru a netušil jsem, co by nás čekalo nahoře. Rozhodli jsme se vrátit se zpět, i když návrat byl neméně děsivý. Schody bez zábradlí na kraji srázu byly děsivé už při cestě nahoru, cestu dolů jsem považoval za nemožnou. Lepší výzvu pro zdolání strachu z výšek jsem si nemohl přát. Nakonec jsme v „klidu“ slezli dolů a já jsem si za odměnu dal venkovní saunu s následnou ledovou sprchou.

Odměna pro nás oba byla připravena hned na další den. Bazén Seljavallalaug je přibližně 10 minut pěšky od konce silnice. Částečně betonovaný bazén napájený horkým pramenem vybudovaný dobrovolníky v roce 1929. Převlékárny bez sprch jsou nečekaným komfortem a výhled na zasněžené vrcholky je dokonalý.

Konec našeho roadtripu po Islandu se začíná ošklivě blížit. Cestou zpět už jen maják na poloostrově Dyrhólaey a kaňon Fjaðrárgljúfur.

Pobyt na Islandu jsme se rozhodli zakončit v hostelu KEX, kde se v době našeho pobytu, jako každé úterý, konal jazzový koncert.

K sepsání zážitků z Paříže se snad dostanu dříve, než je zapomenu.

Další fotky z naší cesty najdeš na Instagramu.